Její Veličenstvo Polonnaruwa a náš překvapivý výlet

den 5. / 5.3. 2016
nachozeno : 15 km

Vítáme se s Francouzi, pijeme čaj od paní domácí a prohlížíme vstupní místnost Thisal Guesthausu. Je na Srí Lanku až nebývale upravený, čistý a provoněný. Hned rozumíme tomu, proč je v recenzích tak vychvalovaný. Panuje tu pohodová rodinná atmosféra. Pokud se sem vydáte, paní domácí se vám bude na 100 % věnovat, povídat si s vámi a zodpoví vaše zvídavé otázky. Může jí být tak přes 60, má výbornou angličtinu a jak později při večeři zjistíme- ještě lépe vaří. 🙂 Její syn se tu stará o veškerý chod. Má dva syny a všichni jsou neskutečně vtipní a veselí.

Co nás ale opravdu pobavilo, bylo, když nám přinesla knihu recenzí guesthousu, která je rozdělená podle národností a jsou v ní i dopisy „Čechů Čechům“ – tahle reklama po srílansku funguje fantasticky. Tady jeden z nich :

P1010444-1024x768

 

Teď už se jdeme ale ubytovat a je čas vyrazit ven. Zaplatili jsme si levnější variantu pokoje jen s větrákem, ale majitel nám oznamuje, že pokoj nemá ještě připravený. Dává nám proto jiný s klimatizací a za stejnou cenu, paráda.

Polonnaruwa je další královské město, které spolu s Kandy a Anuradhapurou tvoří tzv. kulturní trojuhelník. Městečko je mnohem menší a mladší než Anuradhapura, ale o to zachovalejší. Je tu velké množství památek. Ale taky za ně dost zaplatíte. Což se nám po pravdě vůbec nechce. Vstupné jsou na Srí Lance pro lowcost cestovatele docela překážkou. Hned si vzpomeneme na náš zážitek v podobě nahánění policistou v Anuradhapuře kvůli nezaplacení vstupného a chvíli přemýšlíme, zda by to nějak šlo i tady. Vstupné tu dělá opět něco kolem 30 USD na osobu, což je dost bláhové na to, že jde o pár ruin. Celý areál je ale oplocen, takže to nepřipadá moc v úvahu.

Udržet se v lowcost budgetu, prostě stojí úsilí a občas není vůbec lehké rozhodnout se, co za to stojí a co naopak vynechat. Naše dilema, co tedy podniknout v Polonaruwě, nám nakonec překvapivě vyřeší majitel guesthousu. Říká nám, že v okolí jsou dva nádherné národní parky, které stojí za to vidět. Je v nich plno jezer, a tudíž se staly útočištěm mnoha druhů zvířat. Hlavní atrakcí jsou, jak jinak, než na Srí Lance proslulí tlustokožci. 🙂

Slony ve volné přírodě jsem opravdu chtěla vidět. Plánovala jsem je tedy až v druhé části naší cesty kolem jižního pobřeží (konkrétně v Yala National Park), ale připletou se k nám i Francouzi a my tak vytvoříme 4-člennou skupinku a tady už není o čem ! Majitel nám dává velmi rozumnou cenu pro skupinu (národní parky jsou tu drahá záležitost) a to 3000 Rs na osobu. Tour má trvat asi 6 hodin.

Je už pozdní odpoledne, něco kolem čtvrté hodiny a my tak víme, že se nám výlet západem slunce „napůlí“ na safari za dne a v noci. Koupíme jídlo a pití s sebou a majitel už nás rychle popohání. Zná biorytmy zvířat a ví docela přesně, kde se budou pohybovat a v jaký čas, a tak musíme rychle vyrazit. Nakonec míříme ke vzdálenějšímu Maduru Oya National Park. Cesta je to relativně dlouhá, ale jakmile řidič shrne střechu, máme o zábavu postaráno. V Jeepu se tak můžeme postavit a to nám dovolí neskutečné výhledy.

Maduru Oya National Park
Maduru Oya National Park

Jirka, milovník kabrioletů, jízdu nahlas oceňuje. 😀 Scenérie, které se před námi otevírají, nám doslova vyráží dech. Je to ráj na zemi, nádherné hory a nekonečné pláně a k tomu zapadající slunce v pozadí. Silnice vedoucí parkem jakoby neznala konce.

P1010536-1024x768

Vykláníme se na všechny strany, užíváme si jízdu a Jirka říká, že teď už ani ty zvířata nejsou potřeba. 😀 Projíždíme částí parku, kde je obrovská závora s el. proudem a řidič nám hlásí, že je to proto aby se nestalo, že si sloni udělají výlet třeba do nejbližší vesnice.

Po další chvíli jízdy vjíždíme doslova do sloního ráje. Sloní rodinky se poklidně procházejí snad na všech pláních kolem, vypadá to, že většina jsou samice s mláďaty a evidentně jim tady nic nechybí. Hledáme nějakého samce s kly, ale na toho si asi ještě musíme počkat.

Télio & Sabrina
Télio & Sabrina

Tma na Srí Lance hrozně rychle padne a tady uprostřed národního parku je snad dvojnásobná. Představte si tmu jako v pytli na druhou a máte to. 🙂 A můžeme říct, že safari v noci má také hodně, co do sebe. Jakmile nic nevidíte ( světlomety zapíná řidič, až když se přiblížíte k zvířatům, aby je předtím nevyplašil), tak vnímáte dvakrát tolik zvuků než za světla. A že je tady opravdu rušno. Míjíme jelena a ohromné stádo buvolů přesouvajících se od vodní nádrže po silnici kamsi k noclehu. Je jich obrovské množství a respekt z jeepu nemají, vůbec je nerozhodí a sunou se po silnici kolem nás v klidu dál. Sledovat zvířata za tmy je zajímavé. Víte, co dělají třeba sloni po západu slunce? Nacpávají se 😀 . Ano je to tak, škubají trávu choboty a krmí svá obrovská těla. Světlo k tomu netřeba, dorozumívají se infrazvukem 🙂 Denně prý zkonzumují potravu o hmotnosti 10% svého těla, tj. kolem 200 kg.

Maduru Oya National Park
Maduru Oya National Park

Popojíždíme dál a řidič v průběhu osvětluje rozličné sloní rodinky, které jsou několik metrů od nás. Potkáváme i slony přímo u silnice a hned, jak rozsvítíme světlomety, se trochu vzdalují.

Pak ale náš řidič začne couvat a my nechápeme, co se děje – nejspíš jsme něco minuli? (doteď jsme nepochopili, jak může zvířata ve tmě najít předtím, než rozsvítí- myslíme si, že je to snad telepatie).

Najednou řidič zastaví, rozsvítí a nám už je to jasné. Kousek od silnice stojí obrovský sloní samec. Wow. Zatajíme dech a ani nedutáme. Je asi dvakrát větší než samice, které jsme celou cestu potkávali. A taky je na náš vkus až přespříliš blízko.

Situace „tváří v tvář“ nám začíná být dost nepříjemná a jemu evidentně také. Samec se jakoby pohupuje do stran, rozevírá uši, podupává a světlo namířené na něj se mu opravdu přestává líbit.

Jirka v tu chvíli křikne na řidiče nejlepší hlášku, kterou si během cesty ještě několikrát připomeneme: “ So OK, we can gouhouuu „. 😀

Tohle setkání bylo hodně silné a všichni jsme celkem vystrašení, po tom, co celou dobu sledujeme pokojné samice, nám tenhle naštvaný samotář vehnal adrenalin do žil!

Samci žijí většinou opravdu odděleně od ostatních členů stáda. Jakmile dospějou, dostávají se každý rok do říje- v tomto období mají hladinu testosteronu hodně vysoko a jsou tak extrémně agresivní. Ve většině ostatních období jsou ale sloni indičtí plaší a spíše utečou než by se pouštěli do boje. 🙂

Cesta zpět trvá ještě asi hodinu a půl a my se dostaneme domů až pozdě v noci. Jsme hladoví a na stole pro nás všechny už čeká večeře od paní domácí. Věřte nebo ne- paní je taková srílanská verze vaší babičky. 🙂

Večeře jako od babičky :)
Večeře jako od babičky 🙂

Dnešek byl nezapomenutelný a můžeme si odškrtnout další splněný sen. Jsou věci, které chcete prostě jednou za život vidět a tou položkou bylo i safari.

Pozorovat tyhle obry v přirozeném prostředí je nepopsatelný zážitek.

Tip: Pokud si objednáte večeři od paní domácí zde v Thisal Guesthouse. Dejte si porci pro 1 osobu a rozdělte si jí. Je toho tolik, že to jeden prostě nesní, i kdyby opravdu chtěl a ušetříte tak 500 Rs. 🙂

Sloni nás pronásledovali celou noc ve snech a další den je tu. 🙂 Sbalíme krosny a plán je projet trasu Dambulla- Sigiriya – Kandy. Jsou to hodně turistická místa, očekávání tudíž moc nemáme, ale lepší spojnici s vnitrozemím Srí lanky jsme nenašli. Pan domácí se nás ptá na plány a zda se vydáme prozkoumat místní ruiny za 30 USD. Říkáme, že jsme v našem budgetu upřednostnili safari, a že tam se tedy už nevydáme a vyrazíme dál.

On má pro nás ale další překvapení a říká, že takhle Polonnaruwu opustit nemůžeme a že nás zaveze na památky, které jsou stejně tak pěkné a zajistí nám vstup zdarma. Jedeme jen asi 300 metrů směrem od guesthousu k jezeru.

Ruiny na břehu jezera
Ruiny na břehu jezera

Je to nádherné místo, které si určitě při návštěvě Polonnaruwy nenechte uniknout. Následně se můžete přesunout po břehu jezera směrem na východ k dalšímu parku, který leží přímo u vodní nádrže.

DSCN0596-1024x768

Bohužel na Tripadvisoru jsem název tohoto místa nedohledala. Od sochy stavitele to ale není daleko a určitě jej neminete.

Tip: Udělejte si procházku kolem jedné strany jezera a zajděte se podívat na sochu stavitele (Parakramabahu I ) . Tento král byl velký válečník, ale i stavitel. Nechal u města vybudovat opravdu impozantní a obrovskou umělou vodní nádrž s názvem Parákrama Samudra ( Parákramovo moře). Pokud šetříte, navštivte toto místo, je asi jediné krásné, které je zadarmo. 🙂

Památky tady v Polonnaruwě tvoří docela kompaktní celek a nic není daleko, což je mnohem pohodovější než v „roztahané“ Anuradhapuře, ale i tak počítejte, že vám zabere dost času to tady prochodit. Všechny památky jsou zapsané na seznamu UNESCO a pokud máte rádi architekturu a historii- určitě město nevynechejte.

My se teď už ale vydáváme autobusem na cestu do 65 km vzdálené Dambully ( za 2 osoby platíme 180 Rs, 36 Kč). Cestování místní dopravou jsme si docela oblíbili. 🙂

Příště už se můžete těšit na vyprávění o trojici Dambulla-Kandy-Peradenyia.

Domča

Noc: Thisal Guesthouse, Polonnaruwa. 1800 Rs
Vstupné: safari 6000 Rs
Jídlo: večeře pro 2 od paní domácí: 1000 Rs, jídlo stánek 500 Rs

3 komentáře: „Její Veličenstvo Polonnaruwa a náš překvapivý výlet

Napsat komentář