JZ pobřeží Srí Lanky krok za krokem

Den 13. / 13.3. 2016

nachozeno 12 km

Světe div se, po včerejší oslavě vstáváme vcelku bez problému a naše další kroky nás povedou podél pobřeží směrem k hlavnímu městu Colombu. Máme před sebou 4 poslední dny a to je na poznání této jihozápadní části ostrova tak akorát.

S Láďou se následující ráno loučíme, přejeme mnoho podnikatelských úspěchů a vyrážíme na trasu Wewurukannala-Dondra-Matara až do cílové Mirissy, kde plánujeme zůstat přes noc a najít nějaký ten tip na super ubytování.

Chrám Wewurukannala velice doporučujeme navštívit ( vstupné 200 Rs/osoba), díky své poloze je z Tangalle snadno dostupný autobusem a my jej zvolili jako zpestření cesty na nejjižnější cíp ostrova Dondry. Jedná se o 300 let starý chrám, jehož hlavní budova je doslova napěchovaná obřími sochami.

Prohlídka začíná sundáním bot a pokrývek hlav. Muži tu dlouhé kalhoty mít nemusí, ženy však dlouhé sukně ano. Zakrytá ramena a kolena jsou podmínkou pro vstup.

P1030472 P1030468 P1030446 P1030444

Zdi tu zdobí nespočet pestrobarevných fresek zobrazujícíh různé příběhy. Celkově má místo velmi poklidnou a přívětivou atmosféru. Nachází se na zcela odtrženém místě od turistických atrakcí, a nejspíše proto jej hodně cestovatelů na své cestě vynechává. Pro místní vesničany je ale místo velmi důležité- uvidíte je posedávat uvnitř chrámu, jak vzhlížejí k sochám a potichu k nim promlouvají. Spiritualita z prostor chrámu přímo sálá a vy tak nikam nespěchejte, zklidněte zde svou cestovatelskou mysl a vnímejte jak na vás chrámové síně působí. 🙂

Po zhlédnutí fresek vycházíme na venkovní prostranství . Než se stačíme rozkoukat, kam zamířit dál, odchytává nás místní malý mužíček ( všichni jsou tu prťaví ) a směruje nás do jakéhosi skromného příbytku. Říkáme si, že v nás určitě vidí chodící bankomaty, ale i přesto jej zvědavě následujeme. Vyklube se z něj něco jako místní šaman. Podrobí nás prapodivného procesu, který obsahuje zpívání modlitby a potírání našich čel bílým práškem připomínajícím omítku ze zdi, promasírování dlaní, paží a hlav ( tenhle chlapík má fakt páru!).

Na závěr nás hezky pěkně omete pavími pery a za předříkávání čehosi šamanského nám obváže zápěstí bílou nití. Z lámavé angličtiny pochopíme, že učelem není nic jiného, než abysme byli PLODNÍ. Ok, proč ne. Náramky jen tak nesundáme a pojmenováváme si je náramky plodnosti. 😀 Co když to funguje a nám se jednou ta získaná plodnost bude hodit, že? To nehodláme riskovat!

Říkáme si, že i kdyby si tenhle proces mužík vypočítavě vymyslel jen za účelem obírání turistů, tak je to slušný výkon a doměnu si prostě zaslouží. Dáváme mu drobné a on nám ukazuje kopu fotek, na kterých je vyfocený s různými ( teď už jistě plodnými) cizinci a cizinkami z různých koutů světa. Adresu dává i nám, ať mu časem napíšeme jestli se plození zdařilo. 😀 Před rozloučením ho rychle vyblejsknu s Jirkou na památku. Úplní bratři, že jo?

P1030466
Jirka se šamanem

Po srdečném rozloučení už směřujeme k nejvyšší soše sedícího Buddhy na ostrově (50 m), která se nachází v těsné blízkosti chrámu.

Nejvyšší socha Buddhy (50 m) na ostrově
Nejvyšší socha Buddhy (50 m) na ostrově

Co ale vidíme poté, nás vrhne do reálného světa a vezme veškeré iluze o mírumilovnosti domorodců. Vidíme obrovského sloního samce, který je jako atrakce přivázaný mezi 2 stromy pomocí řetězů. Zvíře se nemůže v podstatě ani pohnout a zoufale se jen kolíbá na místě a hází na sebe hlínu. Tohle není zrovna nejlepší závěr prohlídky. Na Srí Lance je to ale běžná praxe a bylo jen otázkou času, kde týrané slony potkáme. Jediný způsob jak proti tomu jako cizinec bojovat je finančně tenhle krutý byznys nepodporovat ( turisti zde platí za pořízení fotografií) a šířit získané povědomí dál … 🙁

Hned u chrámu je neznačená zastávka přímo na křižovatce a zde chytáme náš další autobusový spoj a pokračujeme k nejjižnějšímu místu Srí Lanky. Zaplatíme jen pár šušňů, vesnička Dondra odsud už není daleko. Vystoupíme na náměstí a říkáme si, že tuktuk nebude potřeba, protože na mapě místo nevypadá od centra daleko. To se ale jen zdá a na silnici bez stínu s těžkými krosnami, nás to docela přejde. Co je ale fascinující, tuktuky tu vozí místňáky a nás nikdo nenahání, ba dokonce, když se snažíme nějakého odchytnout, tak nás ignoruje. 😀

Po několika marných pokusech zaplatit komukoliv za popovezení, to vzdáme a k majáku dojdeme pěšky. Víc než maják jsme nečekali ale místo nás opravdu mile překvapí. Je tu krásná zeleň, oceán a úžasná pláž, kde je velké množství místních, posedávají, koupou se, debatují a místo je taková chill out zóna. 🙂

Želví líheň u pláže
Želví líheň u pláže
Pláž v Dondře
Pláž v Dondře
Nejjižněji cíp Srí Lanky Dondra
Nejjižněji cíp Srí Lanky Dondra

Na pláži je i líheň, kam domorodci ukládají želví vejce posbíraná z pláže. Zaujme nás i množství tuktuků naskládaných jeden vedle druhého. Řidiči v nich ale nejsou- nejspíš se cachtají někde v moři. Velice smutné zjištění tak pro nás je, že ani zpět nás nikdo neodveze. 😀 Všude jinde by se rozkrájeli, tady ale evidentně platí jiná pravidla. Jediné vysvětlení, které nás napadá je, že to na jihu Srí Lanky funguje stejně jako v jižních státech Evropy. Čím více na jih jste, tím exponenciálně roste i lenost a styl „mám v paži“. A nebo moc smrdíme, což nemůžeme s čistým svědomím úplně vyloučit. 😀

Prohlídka jižního cípu se nám díky neplánované tůře trochu protáhla a my už míříme do dnešního cílového města Mirrisy. Cestou projíždíme Matarou, která je od Dondry vzdálená asi jen 7 km a uděláme si zde menší zastávku. Navštívíme ostrov, který je zároveň i chrámem. Propojený je s pobřežím líbivým mostem. Nakrmíme pak krkavce divnýma chipsama, které se ještě v obchodě tvářily jako oříšky a dobrovolně se tak vzdáme našeho posledního jídla. ( občas tu holt nepoznáte, co vlastně kupujete, ale opeřenci či vyhublí psi vám problém rádi vyřeší).

Ostrovní chrám v Mataře
Ostrovní chrám v Mataře

P1030544

Chytáme si opět autobus a s hladovými výrazy se už řítíme vyjíst pár km vzdálenou Mirissu. Je nám dnes přáno a hned jak vystoupíme odchytává nás mladý klučík s výbornou angličtinou a zavede nás do rodinného guesthasu, kterému nejde vytknout ani jediná věc. Nízká cena, klimatizace, čistota, wifi- kousek od pláže, prostě paráda- usmálo se na nás štěstí. ( náhodna to úplná není, protože, jak jsme již zmiňovali- večer zde i hotely, pokud nejsou plné, radikálně snižují ceny, aby kapacity doplnili- pro backpackery ideál :)).

Hodíme krosny na pokoj (pro dnešek už je nechceme ani vidět) a jdem na lov jídla. Pokud Mirissu navštívíte nebojte se cen ve vystajlovaných plážových restauracích. I my si říkali, že ceny tu určitě nebudou lidové, ale po bližším prozkoumání jsme zjistili, že jak pivo tak vybraná jídla ( ne vše) jsou srovnatelné s bistry. Moře, které se vám bude vylívat při večeři pod stůl a oplachovat vám nohy berte jako milý bonus. 🙂

Plážové bary v Mirisse
Plážové bary v Mirisse
Cestovat lze i s holým zadkem aneb Mirissa beach
Cestovat lze i s holým zadkem aneb Mirissa beach

14. den / 14.3. 2016

nachozeno: 11 km

Ráno si neplánovaně přispíme a ceníme další výhodu našeho ubytování. Přímo před ním se nachází zastávka pro autobusy směřující do Galle. Nemusíme nic složitě hledat a rovnou vyrážíme. 🙂 Před námi jsou poslední 3 dny a zhruba 110 km do cílového Colomba. Plánovaná trasa, která se dá za tyto dny krásně stihnout je: Galle-Hikkaduwa-Kosgoda-Bentota a Beruwala. Za dnešek stihneme Galle, pro přespání pak volíme Hikkaduwu.

Město Galle je považováno díky své koloniální architektuře za nejkrásnější město Srí Lanky. Jirku jako typického chlapa hradby a pevnost nadchnou, mé ženské nadšení pro tohle rušné, velmi turistické město pokulhává, ale pohled z hradeb na oceán a staré město vše kompenzuje.

Maják na hradnách v Galle
Maják na hradnách v Galle
Výhled z hradeb
Výhled z hradeb

P1030647

Pokud zde budete- nevynechejte Muzeum Tsunami. Vzniklo 3 roky po ničivé přívalové vlně (2004), která na ostrově zabila na 40 tisíc lidí. Srí Lanka byla jednou z nejvíce postižených oblastí a to hlavně díky nevědomosti obyvatel. Jakmile se prý voda při tsunami stáhla zpět- spousta lidí a především pak dětí se běžela podívat na vyschlé dno…počty obětí tu byly obrovské… 🙁 .

S nápadem na vybudování muzea přišla Nizozemka Jacky van Oostveen, která se zapojila do pomoci při obnově oblasti.Muzeum umístila do prostor zasaženého domu asi 30 metrů od oceánu. Dostala od lidí stovky fotografií, které si zde můžete prohlédnout, součástí výstavy jsou i dětské kresby, které dokumentují, jak moc silné byly pocity dětí ještě několik let po katastrofě…

My v městečku Galle strávíme asi půl dne, pro přepravu do Hikkaduwy (17 km) pak volíme autobus, který je rychlejší variantou. Najdete zde ale jak vlakové, tak autobusové nádraží a můžete se rozhodnout. Cestou padne tma a my spoléháme, že najdeme nějaké to last minute ubytování za dobrou cenu. Opět si ověřujeme, že to opravdu na Srí Lance funguje- ceny k večeru v porovnání s bookingem klesají. V Hikkaduwě se ubytujeme v Tranquil Guesthouse za neuvěřitelných 1.200 Rs a to včetně vlastní koupelny a klimatizace. V městečku strávíme pouhý den, ale Hikkaduwa má určitě co nabídnout milovníkům podpořského světa.Je místem známých korálových zahrad a vy se zde můžete svézt lodí s průhledným dnem či si půjčit potápečské vybavení a vydat se prozkoumat krásy schované pod mořskou hladinou.

Hikkaduwa se může pochlubit největšími potápěčskými školami na Srí Lance. Potápěčské období je zde od listopadu do dubna, turisty lákají korálové útesy nebo podvodní prohlídka vraků, která je velkým dobrodružstvím. Pokud milujete vodní sporty- neváhejte vyzkoušet windsurfing, surfing či tzv.”boogie” ( malé prkénko, na kterém můžete sjíždět vlny na břiše).Podmínky jsou tady ideální. Téměř všechny hotely či restaurace na pobřeží tu půjčují prkna a vlny jsou tu vhodné i pro začátečníky.

Pokud máte rádi architekturu, tak zde naleznete I několik chrámů. Hned u autobusového nádraží je moderní buddhistický chrám Gangarama Mahavhara. Asi 1,5 km severně od města pak můžete navštívit chrám Seenigama zasvěcený božstvu Deolovi, bohu odplaty. A přibližně 4 km na jih v městečku Dodanduwa se nachází zajímavý chrám Kumarakanda Vihra, k němuž vede ohromující schodiště. I jeho okolí stojí za zhlédnutí.

Čekají na nás 2 poslední dny našeho putování touto krásnou zemí a my tak zhodnocujeme a probíráme naše zážitky ze všech stran a musíme říct, že jich nebylo málo. Tuhle zemi nelze prožít jinak než na maximum, vždy vás tu něco překvapí. I my si teď naivně myslíme, že poslední dny budou pohodové, a že není prostor na nějaké cestovatelské přešlapy- už jen z důvodu, že ubytování i odjezd na letiště jsou jasně dané…. a vůbec netušíme na jak velkém omylu jsme. Ale o tom až příště. 🙂

Líbila se Vám naše zkušenost?

Pokud ano, nasdílejte tento článek, ať se o něm dozví i Vaši přátelé.

Domča

Ubytování: Tranquil Guesthouse, 1200 Rs

Doprava: bus Mirissa-Galle 200 Rs , Galle-Hikkaduwa 70 Rs

Jídlo: market 450 Rs, večeře 550 Rs

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář