Kulturní zážitek v Tangalle

Den 12.-17./ 12.3.-17.3. 2016

nachozeno: 58 km

Rána opilcova bývají náročná. Už je to tak- dnešní den pro Jirku nezačíná zrovna poeticky.  V levných guesthausech tu člověk potká velké množství cestovatelů, zvláště pak backpackerů, kteří přijeli na Srí Lanku zažít nějaké to dobrodružství. A protože na cestách je vždy co sdílet, tak o zábavné večery, mnohdy obohacené o zpěv a bubnování, nebývá nouze. Přidáte-li k tomu pár sklenek dobrého, společensky sjednocujícího moku, máme ideální večer jak vyšitý. Ráno s bolehlavem na něj budete zajisté v dobrém vzpomínat. 😀

Přesně to si můj muž aktuálně prožívá a nese si tak s sebou na cestu navíc jednu velkou opici- jako by nést bágl nestačilo.

Slivovička začala pomalu ale jistě mizet a plán, šetřit si jí až do posledního dne na letiště, se nám začíná pomalu rozplývat.

Z našeho putování zbývá už 5 posledních dní na procestování jižního pobřeží…

Tuktukař nás veze k zastávce ( ta v Elle není vůbec značená, ale místní rádi nasměrují) a hned jak mu šoupneme pár drobných, vidíme náš autobus v obležení turistů s kufry.

Využíváme našich zkušeností a turisty pěchující svá velká zavazadla do zadní část busu obíháme, hodíme batohy na plácek vedle řidiče a rychle zabíráme místa. Radujeme se z naší ostřílenosti a užíváme si pocit vítěztví, když vidíme, kolik turistů pak musí stát. 😀 ( berte jako tip a při odjezdech z turistických míst- buďte opravdu rychlí a mrštní, pokud si chcete v městské sednout).

TIP: Ella je popravdě spíše místem pro klasické turisty, proto doporučujeme noc strávit v nedalekém Haputhale, než tady. Záleží ale jen na vašich preferencích, občas sem pár backpackerů také zbloudí, přesně tak jak se to stalo omylem i nám.

Teď už probíráme, kde vystoupit, protože jih, kde jsou hlavně pláže a občas nějaký ten chrám, jsme nijak extra neplánovali. Autobus jede přímo do Matary, ale my se nakonec rozhodneme vystoupit v nedalekém, o něco méně turisty zahlceném, Tangalle. Za lístek zaplatíme 400 Rs (80 Kč) za cca 4 hodiny jízdy. A víte co- občas jsou tyhle spontánní rozhodnutí k nezaplacení. Ani ve snu by nás nenapadlo, jak se to tady v plážové destinaci, od které jsme nečekali víc jak relax a odpočinek, nakonec vyvine. 🙂

Vystupujeme na autobusovém nádraží přímo ve středu Tangalle, je teprve poledne, takže nikam nespěcháme a jdeme se rozhlídnout, jak se tu pohybují ceny ubytování. Tuktukáři kolem nás začnou hned kroužit jak mouchy a protože vůbec netušíme, jakým směrem se vydat- k jednomu nasedáme s přáním, ať nás vezme k nějaké pláži, která mu jednoduše přijde pěkná.

Asi po 10 minutách jízdy nás vyhodí na úžasném pobřeží a obrovskými vlnami a my se toho výhledu nemůžeme nabažit. Po 14 dnech vidíme opět moře, nasáváme mořský vzduch a to je protě paráda.

 

Pobřeží v Tangalle

DSCN0800

Kolem pláže je tu rozmístěno nespočet ubytování, barů i restaurací, ale ceny nás tu nijak neokouzlí, a tak se jen procházíme a užíváme klidu. Jirka začne natáčet další video, nad kterým se pak společně můžeme popukat… Říká, jak je to tu pěkné, ale že ubytování předražené a v záběru kamery v pozadí, je už vidět nápis českého penzionu „račte vstoupit“ a „studené pivo“, kterého si všímáme až za několik minut.

DSCN0790
Pension Shanika Beach Inn

P1030276

Zaposloucháme se do konverzace několika párů a opravdu- všude jsou tu Češi! Za celou dobu jsme jich moc nepotkali a je docela příjemné slyšet zas rodný jazyk. 🙂 Za chvíli nám už personál penzionu Shanika Beach Inn volá Láďu. Je coby dup u nás a představuje se nám jako dočasný vedoucí penzionu, na kterém se vlastně učí jak jednat s místními jako personálem a jak takový penzion řídit ( věřte, že zvládnout kulturní odlišnosti vyžaduje nemalé úsilí a sebezapření- evropský způsob myšlení holt musíte nechat doma a přepnout do toho srílanského). Na podzim tohotu roku by měl mít nedaleko Tangalle dostavěný resort a vypráví nám o všech slastech i strastech s tím spojených.

Jirka Dobyvatel

Láďa je typ bodrého Ostraváka, se kterým je neskutečná sranda. Procestoval po revoluci velkou část světa, a tak bysme s ním mohli mluvit hodiny a hodiny. Domlouváme si zde ubytování ( 2.500 Rs/noc) , ze kterého máme přímý výhled na moře a rovnou nám představuje i pár dalších Čechů- Pražáků, kteří také ostrov projíždějí a jsou tu na pár nocí. Hned se domlouváme na posezení a večerní pivko v altánku patřícímu k penzionu. To že narazíme na tak krásné ubytko navíc v obležení Čechů, hned po tom, co nás tuktukář vyhodí na pobřeží, bysme opravdu nečekali. Občas se to dobře sejde a my koukáme jak puci a užíváme si tyhle fascinující náhody. 🙂

V městečku objevíme i levnou rodinnou jídelnu, kterou si hned oblíbíme. Nechce se nám totiž do rušného centra, a tak šmejdíme kolem. Narazíme na ní hned za mostem u řeky. Vše tu připravují čerstvé, což není na Srí Lance úplně běžné. Ve většině občerstvení totiž jídlo připraví ráno a to pak celý den leží v nerezových boxech, dokud si nenajde svého strávníka. Nemusí vám tak vždy sednout a zvláštní pozor pak dávejte na „rybí mističku“ podávanou k rice&curry. Pokud si zrovna nechcete užít party na záchodě- raději ji oželte. 😀 Ceny jsou tu více než lidové a jelikož příprava jídla chvilku potrvá- paní domácí nám v průběhu čekání snáší různé hry a rébusy na stůl- asi aby odvedla naší pozornost od kručícího žaludku na chvíli nás zabavila, daří se jí to na jedničku. Moc doporučujeme! 🙂

P1030345
Cafe Tangola- rodinná jídelna v Tangalle

DSCN0803 DSCN0808

Tangalle vás uchvátí svým pobřežím s neuvěřitelnými vlnami a také lagunou s množstvím varanů, kde si můžete zapůjčit kanoe a i to vám bude stačit, aby jste si místo zamilovali. Pokud hledáte relax- bude to tu pro vás oázou. 🙂 ( za nás si místo získalo dokonce více bodů než proslulá Mirissa.)

U Ládi si krom piva dáme i jeho proslulou rajčatovo-česnekovou polévku a olizujeme se až za ušima. Mezitím co obědváme se na dvorku penzionu objeví varan a skoro by člověk řekl, že se rozhodl přisadit k nám ke stolu. Působí suverénně a domácky. Ví přesně, kam zamířit- na dvorek za restauraci, kde se pustí do zbytků z kuchyně. Chvíli se pak vyvaluje na sluníčku a už se kolíbá s plným pupkem zpět do džungle. Na Srí Lance mají plazi ty nejlepší možné podmínky pro život- vysoké teploty, hodně slunečných dní, extrémní vlhost- rozmanitost téhle říše je až neuvěřitelná a pokud se sem vydáte- zajisté tu nějakého „pana domácího“ také potkáte. 😀

Varan na dvorku našeho penzionu
Varan na dvorku našeho penzionu

Ale teď už se stmívá a my se nemůžeme dočkat chlazeného piva. Naše česká skupina se mezitím rozrostla o další členy, které jsme potkali cestou do města a pozvali je k našemu večernímu dýchánku. Láďi personál už nosí na stůl. Hned první pohled na láhev nás všechny mile překvapí- pivo se tu prodává v pintách, takže místo půllitříku, na který jste zvyklí z Čech- dostanete rovnou cca 0,650 l- očíčka všem přímo září! 😀 Počítejte ale s vyšší cenou, to že si jej dnes dopřejeme je spíše díky výjimečné situaci a vzácné společnosti a náš rozpočet se tak protentokrát brání neúspěšně.

Opít se vám tu opravdu prodraží a my tak zůstáváme jen u příjemné hladinky. Pivo je tu státem prý dvakrát daněno a je zhruba 3x dražší než v ČR. Ale buďte v klidu ( pokud nejste vyloženě alkoholik 😀 )- ceny všeho ostatního od ubytování, přes dopravu a jídlo, vám tenhle malý deficit vynahradí.

V průběhu večera se k nám přidá ještě jeden mladý Ind, a jelikož je u stolu několikanásobná převaha česky mluvících, nemá moc šanci se zapojit. Snaží se všechny akčně namotivovat svou brilantní angličtinou, ale pokusy o to, aby jsme všichni mluvili v Aj několikrát padají a skupinka se opět navrací k češtině. Mě to nedá a ze zvědavosti se ptám, kde že se takhle perfektně naučil jazyk ( potkat tady někoho s takovou výslovností a gramatickou přesností není zrovna běžné). Dáváme se do řeči. Říká, že studoval na soukromé škole, což je v Indii- co si budeme nalhávat- docela rarita a zcela určitě tak patří do skupiny šťastlivců.

Začne mi ale vyprávět svůj příběh a mě dochází, že nic v životě není černobílé. Ano, měl kliku, že se nenarodil do chudobné živořící rodiny žijící kdesi ve slamu, ale do rodiny dobře situované. Rodiče mu zajistili skvělé vzdělání avšak tím jeho životní boj ani zdaleka nekončí, ba přesně naopak. Říká, že možnost studovat je u většiny studentů vykoupena tím nejdůležitějším, co člověk v životě má- svobodou volby. O tom, že se stanou doktorem či právníkem je už předem rozhodnuto. Vypráví o tom, jak si na škole prožil zatím nejhorší životní období. Přisuzuje to tomu, že mu ostatní život předurčili a on najednou necítil, že by žil svůj vlastní. Popisuje, jak se při studiu snažil otevřeně diskutovat se spolužáky a najít tak někoho, kdo se s tímto rozporem v tom, co dělá a co by skutečně chtěl, také vnitřně potýká. Někoho s kým by tomu všemu přišel na kloub a cítil se konečně šťastný.

Nepodařilo se a říká, že většina studentů soukromých škol v Indii skutečně jen plní přání svých rodičů a snaží se i na úkor svých přesvědčení “zapadnout do systému”. Vypráví o tom, jak všichni jeho názory odsuzovali a on tak začal sám sebe vnímat jako divného a ruku v ruce s tím v něm narůstala nerozhodnost, obavy a nedůvěra v sebe sama. Říká, že tohle byl začátek konce. Uvědomil si ale tehdy jednu důležitou věc a to, že jestli se s touhle myšlenkou ztotožní- bude to znamenat konec jak jeho názorů, tak i celé jeho osobnosti.

Když se na to období dívá dnes zpět, říká, že to bylo strašně těžké, a že do té doby vůbec nevěděl, jak moc silný vlastně je. Bez téhle životní zkušenosti by si prý vůbec nedokázal vážit věcí, které teď má a které dokázal a vnímal by vše jako samozřejmost. Přesně tak jako ostatní studenti. Na rozdíl od nich si on nakonec produpal svou vlastní cestu a říká, že se konečně cítí být šťastný.

A je zářivým příkladem toho, že to úsilí vytvořit si svou vlastní cestu za to stojí, i když vám ostatní budou tvrdit opak. Držet se nakázání rodičů je prý nejjednodušší cesta, jak zapadnout do systému, nedostat se s nikým do rozporu a ztratit tak zároveň zodpovědnost za svá rozhodnutí. V důsledku systému je prý v Indii opravdu velké množství doktorů, na které ale ti, co je opravdu potřebují, nemají peníze. Zdraví je v rozvojových zemích přímo úměrné stavu peněženky. Vyšší smysl doktorské profesi- tedy pomoci, tam kde je to třeba- tady uniká. Být nemocný je jednoduše luxus, který si polovina obyvatel Indie nemůže dovolit a většina jich tak své zdravotní problémy vědomě zanedbává. Léčí se podomácku a při závažnějších problémech maximálně vyhledají lékarníka. Doporučuji shlédnout oskarový snímek Slumodog, který dostal problémy Indie do globálního povědomí.

Náš hrdina o Indii komplexně bohužel nemluví vůbec v dobrém. Říká, že je to opravdu hodně nejednotný stát, kde vzniká spousta sporů a neustále mezi sebou někdo bojuje. Domnívá se, že je to už v principu dáno tím, že tu existuje spousta dialektů a lidé z jiných oblastí se ani nejsou schopni domluvit- angličtina je prý spojovacím jazykem pro všechny. Také říká, že zde stále nevymizelo kastování, ač byl kastovní systém ústavou dávno zrušen. Mluví i o tzv. “vraždách ze cti”, což je něco naprosto hrůzného a nepředstavitelného. V praxi prý důsledky kastování přetrvávají. Pokud se mladý pár rozhodne vzít navzdory kastovnímu rozdílu ( žena z lepší rodiny a muž z kasty nižší), může to skončit opravdovým neštěstím. Jejich rozhodnutí je totiž v rozporu s rodinou a jejich příbuznými a ti zabití páru milenců vnímají jako snahu očistit svou čest a hrdost.

Dodnes jsou rodinné vraždy tabu, které přetrvává. Soudy v zemi rozhodly, že pokud se někdo dopustí zabití ze cti- dostane trest smrti, protože pošpiňuje svůj vlastní národ. Přitom se ale prý v Indii provádí tresty smrti zcela výjimečně, což vede k zamyšlení…

On se rozhodl nebýt součástí toho všeho ( a že nesčetněkrát dostal za svou mírumilovnost namláceno), zjistil, že se necítí být Indem, když vidí, jak stát a lidé v něm fungují. Vzdal se i jakékoliv víry jako takové, která mu od mala nedávala žádný smysl a odstěhoval se na Srí Lanku. Udělal tak vlastně všechny kroky, aby se stal úplným vyděděncem společnosti. Víte ale, co je ten paradox? Konečně se prý cítí být šťastný ! Začal konečně žít, posbíranými zkušenostmi si vytvořil svá vlastní přesvědčení a pravidla, ve která on sám věří a to mu dodalo odvahu se z nalinkovaného systému vymanit a začít od znovu.

Říká, že cestu našel v buddhismu, který není o víře, ale o přesvědčení a pohledu na život jako takový. I když je jeho příběh silný ( nedokážu tady vše pojmout a popsat), prokládá své vyprávění neskutečně vtipnými pasážemi, občas hodně sarkastickými, a opravdu mě chytne za srdce. Potkávání podobných lidí a získání povědomí o tom, jak věci v různých zemích opravdu fungují, dodává cestování opravdovou hloubku…

Ostatní u stolu jsou sice na veselé hladince, ale skupinka se už začíná pomalu rozpadat. V tom přichází Láďa s nápadem, že pokud chceme- vezme nás s sebou na místní rodinnou oslavu! Byl dnes prý pozvaný, samotnému se mu dvakrát nechce a pokud nás přivede jako své přátele- rozhodně to není problém… S nejistotu to my a druhý pražský pár odsouhlasíme a jsme napjatí, jak se tenhle večer ještě vyvine. Domluvíme si sraz a Jirka má skvělý nápad se trochu „hodit do gala“, což jak zjistíme později, bylo dost vhodné a chytré. No v našem skromném pojetí znamená dát na sebe něco trochu společenštějšího jak šortky a plážové šaty. Místní kulturu a zvyky po pravdě moc neznáme, a tak si beru dlouhou sukni a top s dlouhým rukávem a Jirka kalhoty a nějaký ten nejmíň špinavý vršek. 😀

Láďa nám v rychlosti sděluje, že prý syn majitele oné restaurace dostavil dům, a proto pořádá pro příbuzné a přátele tuhle oslavu. Když dorazíme na místo, je tu dost zvláštní atmosféra, a skromně bych si dovolila podotknout, že nastala právě s naším příchodem. 😀 Danča- přítelkyně od pražáka Davida, sem vyrazila v -na místní poměry- docela odvážném topu zkombinovaného s krátkými šortkami, a tak se při přivítání mužským osazenstvem nedočkáme ani letmého pohledu při podání ruky.

Zato naši chlapi si užijí nadmíru vřelé přivítání. Tak to bysme měli. 😀 V části, kam nás Láďa přivede, jsou jen muži ( později zjišťujeme, že většina muslimů). Usadíme se, necháme si nalít drink a „snažíme se zapadnout“, nelehký to úkol pro nás ženy. Abyste si tuhle party uměli představit- trochu vám popíšu prostředí. Uprostřed je jeden velký stůl, kam jsme byli usazeni a hned vedle nás je skupina přátel oslavence rozesazená do kruhu, většina má nějaký nástroj jako bubny, klávesy, něco na způsob harmoniky a tamburíny. Jen co začnou hrát, atmosféra se uvolní a je vidět, že spolu hrají již léta a vše má dokonalý rytmus i sladěnost, několik se jich střídá i ve zpěvu.

P1030387
Jirka s pražákama a Láďou
P1030383
Hudební sestava večera

I přesto, že nástroje odpovídají naší dechovce, má tohle opravdu grády- dost nás překvapili a začneme si podupávat a pozpěvovat. Místní si všímají a je vidět, že jim dělá radost, že se jako hosté bavíme a snaží se trochu to opepřit a předvést se. Během večera nám nosí na stůl všemožné drinky, nejvíce se ujme místní Arrak, což je pálenka vyrobená z ničeho jiného, než z kokosu. Chutná velmi podobně jako bílý rum, pro nás holky trochu síla, ale chlapi si pochvalují. Přináší nám i občerstvení v podobě kousků ryb a zeleniny z grilu, říkáme si, že tohle je teda velkorysé, na to, že jsme se sem dostali jak slepí k houslím… nečekáni, nezváni. 😀

Po chvíli zvědavého pozorování, je nám s Dančou jasné, že nás, ženy, tu nechali sedět jen kvůli tomu, že jsme cizinky a díky tomu, že nás Láďa přivedl s sebou neměli moc na výběr, než nás tu přivítat. Ostatní polovičky totiž sedí jakoby vzadu od veškerého ruchu a dění, nekouří, nepijou, jen si povídají a usrkávají colu. V kruhu jejich mužů to ale opravdu žije. Nahlas se smějí, bubnují, zpívají, do toho kouří, pijou a velmi dobře se baví ( pravděpodobně i za své ženy). 😀

V další části večera, když už jsou všichni v hladince a dobře naladění, což je způsobeno hlavně tou energickou a chvílemi opravdu crazy hudbou a v nemenší míře pak vstřebaným alkoholem, jsme pozváni do kruhu ( ano- dokonce i my s Dančou 😀 ). Vtipně se nás všechny snaží integrovat a vymýšlí nám texty k písním, které bysme si byli schopni zapamatovat a spolu s tleskáním chytit i jejich rytmus. Skončíme u námi pojmenované orangutan song, kterou nám po řadě neúspěšných pokusů jeden ze zpěváků vymyslí a slova jsou něco jako HUHU HAHA. Jde nám to opravdu bravurně a spolu s naším zapálením a přidanými výrazy vzniká taková groteska, že se všichni popadají za břicho. Však posuďte sami.

Písní tu za tenhle večer zazní neskutečné množství a my obdivujeme neutuchající výdrž hudebníků- kape z nich už po několika hodinách pot a jejich energie je obdivuhodná. Občas zasekneme své pohledy na prstech bubeníka, které buší tak neuvěřitelnou rychlostí, že je nestíháme ani sledovat. 😀 Je to opravdu paráda, ale víte co?- To nejlepší teprve přijde na závěr! Stane se něco, co by asi nikdo, včetně slavících muslimů, na začátku večera, nečekal. Po tom, co se všichni bavíme a zpíváme se jim asi zželí jejich poloviček… začnou najednou snášet židle a pozvou k nám i své ženy.

Ty vypadají opravdu hodně zaskočeně a my podle reakcí tipujeme, že tohle za svůj život pravděpodobně nezažili. Muži je povzbuzují do zpěvu, a tak se polovičky začínají nejistě zapojovat, zpívají krásně, ale zaskočenost situací jim zůstává na tváři až do konce večera. Láďa konstatuje, že tohle by v životě nečekal a ještě nikdy tu nic podobného nezažil. 😀 Evropské vlivy zapůsobily, takže třikrát sláva rovnocennosti- dnes se mění historie jejich kultury. 😀

Na závěr večera jsme vyzváni, abysme povstali a poslechli hymnu jejich země zazpívanou ve sborovém podání. Láďa nám později vysvětluje, že jelikož žijí na Srí Lance rozlišné národy ( Sinhálci,Tamilci, muslimové), je hymna opravdu důležitým sjednocujícím prvkem. Poté nás pozvou k rautu, což je prý po propitém večeru zvyklost- nemáme na výběr, protože odmítnout je tady neslušnost! Teď už se ale loučíme, podáváme ruce a děkujeme hudebníkům, že jsme mohli být součástí téhle nezapomenutelné párty!

Jak vidíte, i když večer nezačal zrovna přívětivě, vyvinul se docela nečekaně pro všechny strany. Ty nejlepší zážitky na cestách opravdu nic nestojí a tohle byl asi nejvíc autentický večer, na který budeme ještě dlouho s úsměvěm vzpomínat… posíláme tímto velké DÍKY Láďovi- bílému králi Tangalle 😀

Domča

Noc: Shanika Beach Inn, 2.500 Rs/noc

Jídlo: 2x večeře, 700 Rs, 2x market 400 Rs, 5x pivo u Ládi 1500 Rs, ovoce+voda 500 Rs,

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář