Loučení v rytmu reggae a přesun na malé/velké-divy

Den 15.-17. / 15.3.-17.3. 2016

nachozeno 32 km

15. den / 15.3. 2016

Tento den plánujeme projet trasu Hikkaduwa-Kosgoda-Bentota až do cílové Beruwaly, kde již máme domluvené ubytování na poslední 2 srílanské noci. To jsme si domluvili ve Villa SanMali, které zprostředkovává Češka ( oslovili jsme ji přes web www.srilanka-levne.cz), poté co jsme zjistili, že spolupracuje s maledivy-levne.cz, kde budeme už za pár dní. 🙂

První zastávkou dne je vesnička Kosgoda a želví farma.

Prohlídka trvá přibližně půl hodiny a cena je 1000 Rs. Jirka si za tu cenu dá raději oraz, což chápu a želvy tak jdu pozdravit sama. Za mě tohle místo určitě doporučuji, je to zážitek a podporujete tím i dobrou věc. Farma se stará o nemocné či zraněné želvy, které pak vypouští zpět do moře. Také pomáhá bojovat proti vykrádání líhnišť na Kosgoda Beach tím, že vajíčka vykupují. Sběr vajíček je tu chráněný zákonem. Na farmě pracuje množství dobrovolníků, kteří vám dají výklad v Aj a obejdou s vámi líhniště, kde si můžete vyfotit či v ruce podržet právě narozené želvičky- děti jsou z toho nadšené. Následně projdete kolem kádí, kde jsou želvy od narození uměle odchovávány, je jich tu opravdu hodně a jsou umístěné podle věku- od týden starých prcků až po největší dospělou, která má 40 kg.

Tip: Pokud budete chtít farmu navštívit tak doporučujeme pro přepravu zvolit autobus. Ten vás doveze přímo na místo, zatímco od vlakového nádraží je to ještě kus cesty.Farm je kolem pobřeží hned několik, takže hlaste řidiči busu a určitě nemůžete minout.

P1030705 P1030694 P1030680 P1030724

Po prohlídce už máme oba pěkný hlad, ale v této vesničce nenarazíme ani na malé bistro, bereme proto další bus a vydáváme se do nedaleké Bentoty. Zde si uděláme polední chillout v podobě procházky na pláž, která opravdu stojí za návštěvu, je tu dokonalý klid a jen pár lidí, najíme a probíráme naše dojmy ze Srí Lanky, je to taková pohoda, že tu na chvíli vytuhneme.

Bentota beach

Tip: Pokud hodláte usnout na pláži ač ve stínu palmového háje- namažte se ! 😀

Po tomhle relaxu se lehce ožahlí vydáváme do nedaleké Beruwaly, kde nás už čekají dvě překvapení. To jedno je milé, druhé už méně. Nemilé je, že místňáci jsou neuvěřitelně otravní- porovnatelně s Kandy- pořád vás někam tahají, nahánějí, něco nabízejí, úplně nám z nich začalo hučet v hlavě. Tipujeme, že je to možná tím, že se už blížíme hlavnímu městu, ale kdo ví. Tímto ale vyhlašujeme Beruwalu jako nejvíc hokynářsky otravné město Srí Lanky.

P1030786

Kráva blokující provoz v Beruwale
Kráva blokující provoz v Beruwale

Svět naštěstí není nikdy černobílý a přichází i jedno velmi milé překvapení. BEER SHOP. Nevěříme vlastním očím. Cena piva je tu nejnižší, co jsme za celou naší srílanskou tour potkali. 200 Rs za Heineken, v přepočtu i tak dost, ale jsme za osvěžení zlatým mokem šťastní jak blechy a bereme pár pivek i s sebou. ( vlastně dobře, že jsme jej potkali až předposlední den naší cesty, jinak by nám rozpočet dost habroval).

P1030799Beersghop v Beruwale

Jdeme hledat ubytování, které jsme si domluvili ze zvědavosti s onou Češkou a narážíme na jeden docela velký problém. Jelikož apartmán funguje ( jak se později dovídáme) především způsobem “ vyzvednout turisty na letišti a dovézt je přímo k ubytování”, tak na webu není uvedená adresa. Skoro nám to dává pocit, že takové ubytování s bazénem- není určené batůžkářům. 😀 Na booking.com vila vedená není a na internetu přesnou adresu vyhledat taktéž nelze. Villa SanMali vs. Jirka a Domča, 1:0.

Nikdo apartmán nezná a nám to začne po hodině hledání připadat jako špatný vtip. Dobloudíme Aluthagamou až ke krásnému chrámu Kande Viharaya a situace se tu nečekaně rozlouskne. Zatímco zaměstnáváme místní anglicky negramotné ale velmi ochotné policisty hledáním našeho ubytování v mapě, jde kolem pán, který má hned jasno. Heuréka- jde o bratra majitele našeho apartmánu! Na to jak je Aluthagama velká, je tohle opravdu náhoda- vypadá to na další šťastný den.

Bratr nás dovede přímo k vile, kterou bysme sami jen stěží hledali, je na nádherně klidném místě. Než stačíme dorazit k hlavní bráně, zarazí nás ale náhlé zhasnutí celého komplexu. 😀

Výpadky elektřiny jsou na Srí Lance vcelku běžná záležitost, berte s sebou baterku či led světlo k počítači- oboje je v těchto chvílích k nezaplacení. 🙂 Některé penziony mají i tzv. emergency light, které svítí i bez elektřiny, ale těch je minimum.

Tohle je asi nejstylovější příjezd, všude po vile a kolem bazénu jsou rozmístěné svíčky a my hned skáčeme pro osvěžení do vody.

DSCN0884
bazén ve Villa SunMali

Penzion můžeme všemi deseti doporučit- porovnání cena/kvalita je nadprůměrné. Není co vytknout. Tichá lokace, úžasná zahrada, bazén a terasa, na které si můžete za 300 Rs dopřát i masáž. Využít lze i pračku či kuchyni. My neváhali a udělali si v troubě naše oblíbené pečené batáty s chilli na kokosovém oleji.

Starat se tu o vás budou přímo královsky a personál vám rád zajistí i všemožné výlety. My využili ten na nedalekou Bentota river, kde vás na loďce provezou mangrovovými porosty. Žije tu obrovské množství živočichů přes varany, krokodýly, všemožně barevné ptactvo až po divné žáby nalepené na listech stromů. 😀

P1030842 P1030854 P1030917 P1030928 P1030933

Plavba trvá asi 2 hodiny a pokud rádi fotíte- tady budete mít co. Navíc si tu můžete pochovat i mládě krokouše. 🙂

P1030892

V našem penzionu se potkáváme se skupinkou Čechů, kteří právě dorazili z Malediv a využili tak stejných služeb od  maledivy-levne.cz a srilanka-levne.cz, jak se hned dovídáme. Nejvíce času tak strávíme klábosením se sympatickou Adrianou. Popisuje nám jaké byly Maledivy a je z nich nadšená- nejvíce se jí líbilo plavání s mantami ( něco jako obrovský rejnok) a šnorchlování … pomalu se tak začínáme těšit na zítřejší přelet.

Na závěr Vám ale musím ještě představit “Marleyho”- on se tu o celý penzion i hosty stará. Tenhle týpek vás dostane! Představte si vysmátého, věčně dobře naladěného a pozitivního Boba a on je jeho věrohodnou kopií! Miluje reggae a marjánku a s úsměvem nám vypráví o tom, jak se chce jednou podívat na Jamajku či do Holandska. 🙂

Večer nás zve ke stolu k jeho přátelům. Slaví tu na zahradě narozeniny- všichni zpívají, hrají na bubny a veškeré předměty v dosahu- stůl, láhve či popelník. 😀 S talentem pro rytmus se na Srí Lance asi všichni rodí nebo co. Marleyovci moc dobře vědí- co je chillout a bravurně jej přenášejí i na ostatní. Z tohoto večera se stává jeden z těch výjimečných a nezapomenutelných a je tím nejstylovějším rozloučením se Srí Lankou jaké si jen umíme představit.

Ubytování: Villa Sunmali

Doprava: tuktuk 150 Rs

Jídlo: market 300, večeře 500 Rs, 2x pivo za 700 Rs

 

Den 17. / 17.3. 2016

nachozeno 12 km

Cestovní horečka opět stoupá a nás dnes čeká další přelet tentokrát na Maledivy. Vybrali jsme si společnost MihinLanka, která nabízí cenově výhodné lety. Ten náš stál cca 1400 Kč! 🙂 Bohužel se nám však na webu nepovede udělat online check-in, a tak nezbývá, než jej nechat až na letiště.

Vyrážíme proto s předstihem a Marley nás nasměruje na vlakové nádraží, kde nás místní drcák za 2 hodiny a 220 Rs/2 osoby dopraví až do hlavního města Colomba. Letiště je vzdálené asi jen 45 minut busem a my získáváme falešný pocit, že máme hodně času a vše pod kontrolou. Bloudíme městem, dáme si jídlo a po příchodu na autobusové nádraží zjišťujeme, že nám bus na letiště právě ujel před nosem a další jede až za hodinu. Jenže v průvodci psali, že jezdí každých 15 minut! Takhle zelenáčskou chybu jsme neudělali už dlouho a pěkně na ní doplácíme.

Už teď je nám jasné, že nestíháme check-in a já se vehementně snažím nějakým zázrakem jej zařídit přes telefon s podporou MihinLanky. Samozřejmě bez úspěchu. Sedíme v buse totálně nahraní a psychicky se připravujeme na mumraj, který po příjezdu na letiště přijde. Jsme na místě. Čas neúprosně letí a my máme přesně 10 minut na to, aby jsme stačili doběhnout k odbavení MihinLanky. Připadáme si jak v grotesce, kdy se nám do cesty při běhu pletou různé nečekané překážky. Probíháme nekonečné množství kontrol- tolik jich není ani na pražském letišti a já zaměstnávám snad všechen personál letiště, aby nás rychle nanavigovali. 😀

Celí zplavení přiběhneme ve finále letištního mathonu k odbavení, aby nám sdělili, že systém náš check-in před 2 minutami uzavřel. Prý se přes něj nedostanou a my máme smůlu. Stojíme jak opaření. Naše tváře házejí ty nejzoufalejší pohledy, kterých jsou schopné a promítáme si v hlavě, co teď budeme dělat. Personál spolu dlouhou dobu debatuje. Naděje opravdu umírá poslední. Po dalších asi 10 nekonečných minutách nám s úsměvěm sdělují, že situaci za nás vyřeší tím, že nás posadí do business třídy, která jako jediná není plně obsazená. Nevěříme vlastním uším, tak tomuhle říkáme BINGO!

Rychle nás odbaví a s pohledem “běž Foreste běž” nás honí k dalším kontrolám a urychlenému nástupu do letadla. Tady vše funguje opravdu jinak než v Evropě. Po uzavření check-inu máte všude jinde ještě hodinu čas na to, dostat se přes kontroly ke správnému gejtu. Tady ale jen co přiběhneme, nás všechny naženou do letadla, kde ještě asi 45 minut čekáme, než letadlo zvedne svůj podvozek od země. Ještě dlouhou chvíli se z toho všeho nějak nemůžeme vzpamatovat a se slzami v očích od neutuchajícího smíchu se snažíme dopočítat kolik lidí bylo do tohodle šíleného marathonu zapojeno- Jirka by mi prý nejraději udělil medaili za organizaci celého chodu a personálu letiště. 😀

Ale ta bussines třída má co do sebe. Peníze bysme za to určitě nedali, ale své klienty si tu posádka náležitě rozmazluje. Konečně si můžeme připadat důležitě. 😀 Hned co dosedneme nám nabízí osvěžení v podobě fresh džusu a menu. Sedačky jsou naprosto famózní- vcelku škoda ,že let trvá asi jen hodinu. Společnost MhinLanka od nás dostává, jak za vyřešení našich nesnází tak za servis 11 hvězd z deseti.

P1030967
Místa na nohy mají pasažéři bussines třídy opravdu dost 😀

Pořád přemítáme, zda na palubě koupit láhev na Jirkovu oslavu, protože jinde ji na ostrovech nekoupíme. Strach z toho, že na letišti po příletu budou kontroly a láhev nám vyhodí ( jak jsme četli v cestopisech), nás ale nakonec převálcuje. Tímto Jirka děkuje všem pisatelům cestopisů uvádějících, jak je kvůli malé lahvince nechtěli na Maledivy pustit. ( po příletu zde ale už žádná další kontrola není- tudíž si příběh museli buď vycucat z prstu, a nebo se něco od té doby změnilo). Děkujeme, střízlivá oslava Jirky 35. narozenin za to opravdu stála. 😀

Jirky smutná oslava :D
Jirky smutná oslava 😀

Tip 1: Pokud zde hodláte cokoliv slavit- alkohol na palubě letadla bez předsudků zakupte, žádná kontrola při výstupu už není.

Jakmile přistanete na ostrovním letišti, musíte vyplnit víza, která jsou zadarmo a je to velice snadné. Mějte u sebe poznamenaný název vašeho ubytování, které je nutné uvést. Celý proces na imigračním nezabral více jak 10 minut a vystačíte si i bez znalosti angličtiny.

Tip2: Na letišti si určitě rovnou vyměnte dolary nebo eura za rupie, případně vyberte z bankomatu. Je to snažší než na Male a později na ostrovech už tu příležitost mít nebudete. Nechte si rozměnit i nějaké drobné pro obsluhu. Není to nutné a nikdo po vás nebude natahovat rukou po vzoru Egypta, ale klucí se budou snažit všemožně dbát o vaše blaho a je fajn to ocenit. Nás až mrzelo, že nám došly drobný.

Rupie je zhruba 1,5 Kč a ceny jsou obdobné jako u nás. Něco je dražší, něco levnější. Pokud potřebujete přespat u letiště, ať už z důvodu pozdního příletu, nebo brzkého odletu, využijte ubytování v hotelu Vilu Rest na Hulhumale. Jde o uměle vytvořený ostrov spojený kouskem pevniny s letištěm. Hotel je v poměru cena/kvalita nepřekonatelný, navíc recepce je non-stop, ubytovat se tedy můžete kdykoliv.

Před letištěm je přístaviště lodí, které pendlují mezi tímto letištním ostrovem a hlavním městem Malé na vedlejším ostrově. Nastupte zde do ferry, které vás za jeden dolar odveze na Male. Ferry z letiště do Male jezdí snad co deset minut.

Tip3: Jestli máte po příletu (nebo před odletem) hlad, zamiřte od výstupu z letištní haly doprava. Veškerá občerstvení v letištní hale jsou neskutečně předražená. Po levé straně budete mít moře, kde budete míjet zastávky trajektů a nakládací dok až dojdete k non-stop otevřené jídelně po straně pravé. Jedí zde jak místní, tak i letištní posádka a personál a ceny tu jsou vyloženě lidové. Skvěle se zde najíte za 50-80Kč. Kuchyně je to typická arabská, tedy většina jídel je smažených. Rybí speciality jsou výborné a dají vám od všeho i ochutnat. 🙂

P1050013 - Copy
Cesta k jídelně od letiště

Pokud byste cestou pokračovali dál, dojdete k hotelu, který má jediný na Maledivách v nabídce alkohol. Pivko stojí cca 6 dolarů a na výběr je mnoho druhů. Jídelna je zhruba 5 minut chůze, hotel pak zhruba 10 minut.

V hlavním městě není po pravdě vůbec o co stát. Ostrov Male má zhruba 4 krát 2 km a žije na něm asi 100 tisíc obyvatel.(1/3 obyvatel celé země) Následky si asi umíte barvitě představit. Už z dálky vidíme, že je to pořádný panelákov. Sem by se člověk narodit opravdu nechtěl, smog, horko, provoz, smrad. A jelikož auta jsou prostorově náročná- ulice tu brázdí tisíce skůtrů a motorek. Jediné zajímavé je přístaviště ve tvaru opery v Sydney, fontána a tržiště.

P1040946 P1040951

Bezpečně se tu cítit nebudete a je dobrou volbou raději čekat na vaše ferry na ostrov a tomuhle blázinci se obloukem vyhnout. Ušetří vám to nervy a nezkazí váš první dojem z Malediv. My do smradu Male vkročit ale museli, protože jsme si samozřejmě nevyměnili peníze a po recenzi Adriany na podprůměrné jídlo, jsme si chtěli i něco dobrého nakoupit s sebou. Je pozdě a banky už mají zavřeno, jedinou možností kde proměnit peníze je nakonec místní cukrárna. 😀

V cukrárně si tu můžete vyměnit maledivské rupie 😀

Jídlo máme, Jirkovi narozeninové doutníčky a maledivské rupie taktéž. Paráda a teď rychle pryč a najít přístaviště na ostrov. Náš den blbec od této chvíle zase nabírá obrátky. Ptáme se několika místňáků, dokonce pak i paní na přepážce a každý nám tvrdí něco jiného. Většina se shoduje, že máme jít na druhý konec ostrova. ( na stránkách maledivy-levne.cz byl sice detailní návod na přestup, ale kvůli nečekané absenci internetu posledních několik dní na Srí Lance jsme se k němu již nedostali).

Poté co dojdeme k přístavišti na druhé straně, se nás ujímá týpek, který vypadá, že mu ostrov patří. Ukazuje nám svou “průvodcovskou licensi” a tvrdí, že odtud naše ferry nejede. Jelikož jsem s Mustafou- majitelem guesthousu už jednou mluvila a bylo mu špatně rozumět- podruhé už nemám nervy- prosím “našeho průvodce”- jestli by mu zavolal on. Nemá problém a s Mustafou se domlouvá. Po hovoru v místním jazyce nám sdělil, že je to v pohodě a Mustafa jede na Male, kde nás v deset vyzvedne před místní bankou. Koukali jsme na to jak somálci na vodovod, ale pravděpodobnost, že si Mustafa potřebuje na ostrově něco vyřídit před nadcházejícím svátkem byla několikanásobně vyšší, než že si někdo podobný příběh vycucá z prstů. A vycucal. 🙂

Tomu, proč se ty dva nepochopili, i přesto, že mluví stejným jazykem je nám dodnes záhadou. 😀 Poučení na závěr- pokud budete jako my spoléhat na to, že nástupiště ( Jetty 5) na místě najdete- ptejte se minimálně deseti místnáků. Pro nás tohle bude patřit asi navždy mezi Top nepochopitelné cestovatelské zážitky. A víte co? Ono to nástupiště bylo ve finále jen pár metrů po pobřeží od místa, kam nás dovezl trajekt z letiště.

Během hodinové cesty ferry na ostrov usínáme jak mimina- tohle byl opravdu náročný a hektický přelet do tak klidného ráje. V příštím článku už se můžete těšit na naše postřehy z ostrova Huraa a také na návod, jak Maledivy zvládnout levně. 🙂

Líbila se Vám naše zkušenost?

Domča

 

 

 

 

 

 

 

.

 

Napsat komentář